Krátkozrakost u dětí

Krátkozrakost (myopie) je refrakční (dioptrická) vada. Začíná se objevovat obvykle již v dětství nebo dospívání. Po 20. roce věku se většinou mění jen málo. Projevuje se zhoršením vidění do dálky, do blízka („na krátko“) dítě vidí dobře – odtud tedy název. Menší děti nemají možnost srovnání svého vidění – nepoznají, když vidí hůře. Vada tak na sebe může upozornit až ve škole, kdy dítě nevidí dobře na tabuli a podobně.
Většina případů krátkozrakosti je způsobena nadměrným růstem oka do délky. Důsledkem je, že se světelné paprsky protínají nikoliv na sítnici jako u zdravého oka (obrázek vlevo), ale před ní, obrázek vpravo (šipka ukazuje ohnisko před sítnicí). Obraz na sítnici je proto neostrý a vidění rovněž.

U dětí zatím není oko stejně dlouhé jako v dospělosti, musí pomalu vyrůst. Při zdravém vývoji oka se spolu s růstem oka rovnoměrně vyvíjí také lomivý aparát oka tak, aby se obraz promítal stále na sítnici.
U krátkozrakosti vzniká nepoměr mezi lomivostí oka a jeho délkou – ta je příliš velká. Čím vzdálenější je pozorovaný předmět, tím rozmazanější je jeho obraz na sítnici, tím méně ostře dítě vidí.
Pro dobrý vývoj zraku je nezbytný ostrý obraz na sítnici po celou dobu vývoje.

Může se zdát, že stačí rozmazané vidění vyřešit brýlemi, kontaktními čočkami nebo v dospělosti operací.
Bohužel problém krátkozrakosti není jen o rozmazaném vidění. Krátkozrakost je spojena se zvýšeným rizikem zraku ohrožujících očních onemocnění, jako je odchlípení sítnice, zelený zákal a tzv. myopická makulopatie (porucha žluté skvrny) s následným různě významným poškozením zraku. Riziko těchto chorob roste s předozadní délkou oka (axiální délka) a věkem.

Je nesmírně důležité včas zachytit děti ohrožené krátkozrakostí, zejména jejími vyššími stupni s velkou délkou oka.

Obrázek níže zobrazuje rozdíl vzhledu sítnice normální (vlevo) a hrubě poškozené sítnice těžce krátkozrakého oka (vpravo). Rizikem a nepřítelem je příliš velká délka oka. Všechny oční struktury jsou pak tenčí a slabší, než by měly být.

Podíl krátkozrakých dětí se stále zvyšuje. Více jsou v ohrožení děti, u nichž je pravděpodobné, že se u nich rozvine vyšší úroveň krátkozrakosti. Ta přináší větší rizika pro zrak v budoucnu.

Z toho je zřejmé, že některá rizika ovlivnit nelze, ostatní však ano.
Krátkozrakost si můžeme představit jako adaptaci oka na práci na blízko.
Snáze se poradí, než vykoná, aby dítě trávilo činnostmi do blízka co nejméně času, u chytrého telefonu či tabletu (ale také čtení, psaní, kreslení!) – maximálně 60 minut denně pro děti na prvním stupni. Ale má to smysl.
Naopak žádoucí je pobyt venku, co možná nejdéle. I to má smysl.